Říjen 2009(61)
24.-25.10.2009 MVP Prilep a Skopje (MKD) a titul Champion of Macedonia
V létě jsme se rozhodli společně s odvážnými páníčky Ziry Gasko Prim Vítkem a Danielou, že zkusíme vyrazit na výstavu za hranice všedních dnů do nějakého vzdálenějšího místa. Nakonec jsme vybrali dvoudenní CACIB výstavu v Makedonii, která se konala na dvou místech - 24.10.2009 v Prilepu a 25.10.2009 v hlavním městě Makedonie - ve Skopje.
Předpoklad, že jediným problémem cesty je veliká vzdálenost mezi startem a cílem, nebyl tak zcela správný. Problémy se objevovaly, množily, kupily a to i na místech, kde by je nikdo opravdu nečekal a ve chvíli, kdy se to hodilo naprosto nejméně.
Přípravy
1) Cesta
Celý Balkán není zdigitalizován kromě hlavních tahů, takže se nedá do navigace jednoduše zadat místo ubytování nebo konání výstavy, dokonce ani na dostupných mapových podkladech na internetu není možné nalézt mapu s názvy ulic. Celou záležitost jsme řešili vytištěním fotografických map z Googlu a následnou navigací podle leteckých snímků - vřele doporučuji jako adrenalinový sport, zejména pokud jsou popisky důležitých míst v azbuce, ve které nepřečtete ani písmenko. Místa konání výstav jsme odhadovali taktéž na základě leteckých snímků a různých detektivních postupů z vyšší dívčí (například v Prilepu jsme zhodnotili na základě loňských fotografií, že půjde o stadion bez ochozů, ve Skopje měl být vedle městský park). Všechna místa jsme nakonec našli, upřímně se přiznám, že to bylo tak nějak omylem a bohužel rozhodně ne kvůli mým nepřekonatelným navigátorkých schopnostem a jediné čím jsem přispívala k dosažení cílové destinace byly výkřiky jako "teď doleva, néééé doprava,...já fakt vůbec nevím, kde jsem", "tady nemůže být nemocnice, aha ona tu je, tak v tom případě jsme úplně někde jinde než myslím". S trochu nadsázky by se dalo říci, že jsme se po Balkánu pohybavali instinktivně, tj. koordinovaně jsme bloudili.
2) Za hranice EU
Od dob zavedení Schengenu jsme si zvykli překračovat hranice jaksi mimoděk, jen s občankou za pasem a obtežkáni tvrdou evropskou měnou - eurem. Pro dobroduhy, kteří by nás chtěli následovat bych chtěla upozornit, že pro přestup mimo hranice EU si jen se svým pasem a očkovacím průkazem převáženého zvířete nevystačíte a razítek a povolení jsou mraky a organizovat je potřeba začít již několik měsíců dopředu a raději na nic nezapomenout.
3) Nepředvídatelné náhody
V noci den před odjezdem mi volalo neznámé cizí číslo - byl to pan rozhodčí z Makedonie, který velmi slušně prosil, jestli bychom mu nepřivezli z Čech štěně west highland white terriera, že mu zamítli víza do Schengenu a od organizačního výboru dostal informaci, že pojedeme na výstavu do Prilepu. Takže jsem v noci ještě zjišťovala, kdo by mohl případně štěně dovézt o Ostravy do Brna a přemýšlala, kam bychom ho v autě našlapaném až po střechu psy a výstavními krámy asi tak dali. Naštěstí mi druhý den ráno, kdy už se akce "kulový blesk" rozjela, přišla sms, že nakonec situaci se stěnětem vyřeší jinak.
....Prostě těsně před odjezdem jsem došla k závěru, že jsem musela úplně zešílet, protože tohle prostě nemůže dobře dopadnout...
Den první...vyjíždíme....
Den druhý....MVP Prilep
Ráno jsme absolvovali cca 100 km cesty ze Skopje do Prilepu, celou dobu jsme jeli v horách a hustě pršelo - výborné podmínky pro venkovní výstavu...už jsme to viděla černě - pes zmoklý jako slepice, já zmrzlá a obtočená kolem rukojeti deštníku klepeme kosu vedle kruhů po kotníky zabořeni v bahně...pršet naštěstí přestalo, dokonce se i oteplilo, ale bahno z kruhu nezmizelo. Ale jinak byla výstava dobře organizovaná, rozhodčí příjemní a vstřícní. Meggie nastupovala do kruhu společně s ostatními psy, kteří byli převážně z Ruska. Rozhodčímu se líbila, ale v závěrečném klání dal přednost feně ze třídy šampiónů a výsledkem prvního dne bylo hodnocení
Třetí den ....MVP Skopje
Ve Skopje jsme stadion našli na první pokus a čekali na posouzení. Počasí bylo bez problémů, teplo na tričko, sluníčko svítilo, stadion byl o poznání v lepším stavu než o den dřív, takže čekání ubíhalo rychle....Pak jsem ještě před posuzováním zažila pořádně perné chvilky když mi rozhodčí tvdil, že mi fenku neposoudí, že už skončil (před námi bylo dle katalogu asi ještě pět psů, včetně psů BSP, které jsem viděla na stadionu, takže jsem trpělivě čekala za kruhem, až nastoupí oni, ale pořád se nic nedělo, tak jsem se šla zeptat, co se děje a pan rozhodčí byl už na odchodu a tvářil se velmi neústupně, že už posuzování skočil, naštěstí se nechal obměkčit a mezitím dorazili i ostatní psi BSP). Rozhodčímu se Meggie nakonec líbila nejvíc ze všech a porazila v závěrečných "rozbězích" i oba zástupce ze třídy šampionů s hodnocením
V1, CAC, CACIB, BOB
Den čtvrtý ...jsme doma
Po zhruba 15 hodinách cesty jsme si mohli oddechnout, že cestu máme za sebou a všechno dobře dopadlo.
Více fotek z cesty od Vítka je možné nalézt zde :-))